Snad úplně každý, kdo alespoň okrajově slyšel něco o řešení akustiky, se setkal s poměrně kontroverzním tématem: Akustiku místnosti lze vyřešit pomocí plat od vajíček. Ti, kteří se k tomu mají odvahu vyjadřovat, se dělí na dva celkem vyrovnané tábory: jedni na ně nedají dopustit, zatímco ti druzí, sami sebe považující za ty osvícené, budou nadosmrti tvrdit, že plata od vajíček nedělají vůbec nic. Pak jsem se setkal ještě s rovněž poměrně rozšířeným tvrzením, že plata od vajíček sice nepohlcují zvuk nijak dobře, ale jde přece o ten tvar. Ten tvar zvuk rozptyluje, je to difuzor. Ano, musím přiznat, že je tu jistá vizuální analogie s tvarem tzv. akustických jehlanů, které napodobují skutečné akustické jehlany...
Jak to tedy je s těmi platy, je to vůbec k něčemu? A jestli jo, tak k čemu?
Nikde v tabulkách se plata od vajíček nedají dohledat. Páni magistři nad nimi ohrnují nos - to přece není nic profesionálního a má to přece úplně jiný účel, proč by se tím měli zabývat. Ale na druhou stranu, přece jen je tu ta poměrně široká skupina zasloužilých rockerů, kteří tím měli, nebo dokonce ještě mají obloženou zkušebnu a nemohou si účinek vynachválit.
Pojďme to tedy změřit. Ať víme.
Vzali jsme plata od vajíček do naší Akustické komory a podrobili je úplně stejné zkoušce, jako všechny seriózní materiály a výrobky, které běžně používáme k pohlcení zvuku. Výsledek měření je zde:
Tedy co vidíme na grafu?
Na basech to tedy skutečně nedělá nic. To se dalo čekat. Pak máme střední frekvence, řekněme oblast od cca 250 Hz po 2000 Hz. Zde již křivka ukazuje hodnoty, které nejsou úplně zanedbatelné. Nicméně, pokud bychom to chtěli použít jako akustický obklad, představoval bych si hodnoty cca tak 4x vyšší.
Ovšem velmi zajímavý tvar má křivka od pásma okolo 4 kHz nahoru. V tomto bodě nutno poznamenat, že měření dle norem se provádí ve třetinooktávových pásmech do frekvence 5000 Hz. My jsme šli ještě dál, jen tak ze zvědavosti. Křivka prudce stoupá nad hodnotu 1 a ještě dále. Za to může ta trojrozměrná struktura výlisku a také vláknitost samotného materiálu.
Velmi vysoké frekvence jsou však hojně pohlcovány většinou materiálů, které se v místnosti vyskytnou. Nesmíme také zapomínat, že dokonce i samotný vzduch má schopnost tlumit vysoké frekvence. Tedy používat na to ještě další akustický obklad se jeví jako neopodstatněné.
Co to ale znamená v praxi?
V praxi děláme akustické úpravy v první řadě proto, abychom lépe rozuměli tomu, co posloucháme. K dobré srozumitelnosti přispívá několik aspektů. Jedním z nich je přiměřeně dlouhý dozvuk. Křivka závislosti délky dozvuku na frekvenci by měla být víceméně vyrovnaná, bez výrazných "zubů". Vraťme se ale ještě k pojmu "přiměřeně dlouhý dozvuk" - to znamená, že by neměl být příliš dlouhý, ale ani příliš krátký. Dozvuk kratší, než je určitá přijatelná mez, má za následek ztrátu informace a v krajním případě také pocit dezorientace.
Ovšem změnu délky dozvuku na středních a především vyšších kmitočtech jsme schopni docela dobře rozpoznat, identifikovat, pojmenovat. Zvláště v případě, že úpravu provádíme vlastnoručně, rozdíl slyšíme a vnímáme hlavně proto, protože jej chceme slyšet.
Obvyklý scénář - polepíme jednu stěnu a máme pocit, že se už něco děje, ale chtělo by to ještě víc. Tak polepíme každou volnou plochu v místnosti. V tuto chvíli už cítíme, že ROZDÍL JE VÝRAZNÝ. Jelikož si většina nezkušených neuvědomuje, že délka dozvuku je různá pro různé frekvence, pak jsme vlastně spokojeni, protože jsme dosáhli výrazného rozdílu. Máme pocit, že je vyhráno.
Opak je pravdou.
Co se tedy děje v takto upravené místnosti? Při velké dávce štěstí se nám nakonec povede vyladit velmi úzké pásmo středních frekvencí víceméně na hodnoty vhodné pro daný způsob využití místnosti. Ovšem naše úprava nijak neupravila basy, tedy dozvuk je zde mnohem delší, než by měl být - pořád to duní, zní to jak v sudu. Nebo jako v jeskyni. A výšky jsou naopak přetlumené. Tedy to, co je nositelem srozumitelnosti, zde zcela chybí.
Z hlediska pohlcení zvuku tedy nemají plata od vajíček pohltivost úplně nulovou, ale pro akustické úpravy naprosto nevhodnou.
Pojďme se ještě krátce podívat na to rozptýlení zvuku. To se měří hrozně špatně a pokud je mi známo, zatím neexistují normy pro rozptylovače zvuku. Tedy rozebereme to pouze teoreticky.
Je dobré si nejdříve uvědomit, s jakými vlnovými délkami zde máme co do činění. U basů mají vlnové délky několik metrů. Na středech jsou to decimetry a na výškách centimetry. Tedy překážka, která dokáže s vlnou o dané frekvenci něco udělat, by měla mít rozměry řádově odpovídající alespoň čtvrtině vlnové délky dané frekvence.
K tomu, aby bylo možné zvuk rozptýlit, je zapotřebí jej odrazit do různých směrů. Aby bylo možné zvuk odrazit, potřebujeme překážku dostatečně tuhou a hladkou, aby zvuk o dané frekvenci touto překážkou ani neprošel skrz, ani nebyl na ní pohlcen. Nuže tedy, co můžeme očekávat od vajíčkových plat? Tvar by se snad jevil jako vyhovující, ale to je pouze vizuální podobnost. Nízké a střední kmitočty tímto materiálem bez problémů projdou. Basy se odrazí od stěny a vracejí se do místnosti nerozptýlené. Stejně jako kamínek na kolejích nezpomalí rychlý a těžký vlak. U středů je to podobně, ale ty se vracejí už přece jen o kousek zeslabené. A výšky? Pro ty je tento materiál příliš měkký na to, aby se cokoliv odrazilo. Výšky jsou beze zbytku pohlceny.
Tedy - ne, plata od vajíček neposlouží ani jako difuzéry.
Na závěr bych si ještě dovolil citovat mého kolegu a přítele, akustika (z jedné velké firmy, která se zabývá mimo jiné úpravou prostorové akustiky a výrobou příček s vysokou neprůzvučností):
"Já myslím, že je to na ukládání vajíček. A tím by to mělo skončit."
